Mír a spravedlnost

Mír a spravedlnost po dvou letech

I.

Od naší výzvy Mír a spravedlnost uplynuly dva roky. Před rokem touto dobou šlo o zamrzlý konflikt bez výhledu na novou ukrajinskou ofenzívu, ale dosud s funkční obrannou linií. Od jejího protržení ve městě Avdijivka loni v únoru se však situace války dále změnila v neprospěch ukrajinské armády: od té doby ruská armáda postupuje takřka soustavně na západ země a ukrajinská obrana ji pouze brzdí, aniž ji dokáže zastavit, natož zatlačit zpět. Jenom během září loňského roku zabrala ruská armáda více ukrajinského území než za celý rok 2023. Vojenský obrat ve válce nepředpokládají už ani největší optimisté bez ohledu na spektakulární ukrajinský zábor části vlastního ruského území Kurské oblasti.

II.

Během posledního roku se zároveň – pod vlivem kampaně a zejména výsledku amerických prezidentských voleb – začaly objevovat z ruské i ukrajinské strany náznaky ochoty k budoucím jednáním, jakkoli jsou předběžné podmínky obou stran zatím zcela neslučitelné. Těmi hlavními jsou z ruské strany odmítnutí vstupu Ukrajiny do NATO a vlivem vývoje na frontě též uznání nové územní reality, tou hlavní z ukrajinské strany je odchod ruských vojsk ze všech dosud dobytých území. Ani od jedné země to nejsou podmínky splnitelné před uzavřením příměří: o všech je třeba jednat teprve po zmrazení bojů na linii, kde se fronta právě nachází. To je příměří, které podporují ti, kdo si skutečně přejí mír.

III.

Jakkoliv vítáme všechny opravdové podporovatele míru, nelze přejít licoměrnost, s níž najednou začínají téměř všichni tvrdit, že jsou pro mír. Ba co víc, že pro něj byli od začátku, protože každý je přece pro mír. Nebyli jste pro mír, pokrytci, chtěli jste vyhrát, ale vidíte, že to nelze. Když pomineme českou vládu, je snad posledním, kdo nevidí, že vojensky tuto válku vyhrát není možné, Evropská unie. Pokud jsme původně vkládali do zprostředkování EU v této válce jakékoli naděje, byli jsme to v této věci my, kdo se zcela mýlil. EU se podporou válečného řešení konfliktu na Ukrajině namísto razantního prostředkování příměří a míru dopustila osudové chyby, která ji na dlouhé roky připravila o diplomatickou prestiž ve světě a o ekonomickou prosperitu doma. To obojí, aniž pomohla Ukrajincům, zato však za vysokou cenu pro vlastní obyvatelstvo. To samé platí i pro hanebnou úlohu vlády ČR.

IV.

Naše naděje se během loňského roku – zejména po volbách do Evropského parlamentu a ustavení staronové Evropské komise – postupně proto přestaly upínat k české vládě a vládám zemí EU. Namísto toho jsme se slovenskou mírovou iniciativou Zjednotení za mier vytvořili mírový návrh, jehož podstatou je okamžité bezpodmínečné příměří a zahájení mírových jednání o stažení vojsk i budoucím osudu dnes dobitých území. Jako místo konání mírové konference jsme v něm navrhli Bratislavu. Podařilo se nám jej prostřednictvím Výboru předsedů Valného shromáždění OSN a slovenského premiéra doručit americkému i ruskému prezidentovi. Nemá smysl zastírat, že jsou to oni, kdo rozhodne, kdy a jak válka na Ukrajině skončí. Čím déle však bude trvat, tím pravděpodobnější je, že skončí Mnichovem naruby: Ukrajina zůstane sama nikoli na začátku, ale na konci konfliktu, v němž měla morální i vojenskou podporu nemalé části světa, ale nedokázala začít včas vyjednávat. Dějiny se nikdy neopakují doslovně. 

V.

S obavami sledujeme, že linie střetu „Druhé studené války“ nevedou jen ukrajinským bojištěm, jakkoliv je nejkrvavější. Ideově podobné boje svádí i Rumunsko, Moldávie, Gruzie nebo samotné Slovensko. Jakkoli vnímáme pozitivně rétoriku nového amerického prezidenta ve vztahu k válce na Ukrajině, nemůžeme krom jeho bezprecedentních výroků na adresu Panamy, Kanady nebo Grónska pominout, že jeho velmocenskou doktrínou je „mír silou“. To je zvlášť nebezpečné v kontextu jeho apelů na zvýšení zbrojení států NATO ze současných 2 až na 5 % HDP. Oproti němu vnímáme naopak stále větší potřebu „míru skrze dialog“. Součástí tohoto dialogu má podle nás být jak to, že Rusko musí znát své hranice, tak i to, že své hranice musejí znát i Spojené státy a EU.

VI.

Příznivě vnímáme, že se souběžně i mimořádně krvavý konflikt na Blízkém východě posunul k vyhlášení příměří, které má podporu odešlého i nastoupivšího amerického prezidenta. Ve dvou fázích postupně dochází k výměně vězněných Palestinců za zajaté Izraelce, stažení izraelské armády z části Gazy a propuštění kamionů s humanitární pomocí. Třetí fáze, zahrnující sjednání míru, obnovy Gazy a uskutečnění dvoustátního řešení, je však dosud v nedohlednu.

Protože jsme svůj mírový návrh již předložili, je náš letošní apel formulován spíš jako „poučení z krizového vývoje“. Požadujeme v zájmu deeskalace mezinárodní situace:

1. návrat k principům a pravidlům mezinárodního práva,

2. konec vměšování států a nadstátních celků do vojenského, politického i ekonomického vývoje jiných zemí,

3. namísto „míru silou“ mír dialogem,

4. bezpečnost založenou ne na závodech ve zbrojení, ale na kontrolovaném a sjednaném odzbrojování soupeřících sil.

Petiční výbor iniciativy Mír a spravedlnost:

Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc., Jan Kavan, PhDr. Matěj Stropnický (předseda)